Povinnost poskytovat informace občanům dopadá v ČR odhadem na 12-16 tisíc subjektů. A veřejnost tohoto práva běžně využívá. Pravidelně se ovšem objevují problémy spojené s jeho vymahatelností.
Zejména ze strany státem vlastněných podniků dochází k pravidelnému obcházení zákona a ignoraci rozhodnutí nejvyšších soudů. Rozsáhle obstruují i další úřady, ve veřejné správě obecně neexistuje pochopení pro využívání informací veřejného sektoru pro podnikání, takže se téměř nenaplňuje evropská směrnice o opakovaném použití informací veřejného sektoru.
Pravidelně se také objevují legislativní pokusy omezit právo na informace formou skrytých „přílepků“. Nález Ústavního soudu z července 2017 navíc směřuje k tomu, že je třeba v zákoně přesněji definovat pojem „veřejné instituce“. Z druhé strany si úřady stěžují na zneužívání práva na informace, ve výjimečných případech vede až paralyzování obce.
Obtížná vymahatelnost zákona vede ke stovkám vleklých a nákladných soudních sporů, které finančně a časově zatěžují nejen žadatele, ale i státní aparát. Řada sporů by přitom u soudů vůbec končit nemusela, pokud by existovala dohledová instituce.